Liturgickým hnutím nazýváme původně nové duchovní dílo v církvi po roce 1850, kdy v benediktinském klášteře v Solmnes pod vlivem jeho představeného Prospera Guerangera O.S.B. začali ctihodní bratři hlouběji nahlížet do liturgických otázek, zkoumat vývoj jednotlivých obřadů a především je začali srozumitelnou formou zpřístupňovat věřícím, aby nikdo nebyl jen pasivním divákem mše, ale naopak se jí mohl o to více zúčastnit a chápal její význam i pro svůj osobní život. Jedním z viditelných projektů této doby byl misálek pro věřící lid, což byla knížka rozměry podobná dnešnímu kancionálu pro české a moravské diecéze, jež obsahoval veškeré texty podle liturgických dob a svátků spolu s celým mešním řádem mše sv. včetně tichých modliteb kněze. Nevídanou vyjímečností u tohoto misálku bylo, že vedle kompletního latinského textu zde byl paralelně jeho doslovný překlad pro srozumitelnost již tehdy plně gramotného lidu. S o to větší intenzitou od doby pontifikátu Pia X. (1903-1914) rostlo zpřístupňování liturgie běžnému lidu a jeho učení se porozumění velkého velikonočního mysteria Kristova, které se uskutečňuje v Poslední večeři zakončené Kristovým vykupitelským utrpením na Kalvárii za spasení celého světa a právě v posvátné liturgii - mši svaté se neustále zpřítomňuje.
Zlé jazyky tvrdí, že Liturgické hnutí usilovalo o vše, co máme dnes - koncelebraci kněží, aktivní účast věřících, přímluvy, mši v národním jazyce. Něco z toho pravda je, něco však také ne. Liturgická reforma, která se uskutečnila pod vedením Rady pro aplikaci konstituce o posvátné liturgii ustanovené Druhým vatikánským koncilem byla totiž vskutku antihnutím, které namísto plné obnovy liturgie vedoucí k uskutečnění "jara v církvi" vedla jen k profanizaci sakrálních prostor, vzestupu sekularizace a hromadnému odpadu věřících, jakého jsme dnes svědky. V tomto směru vyzval před nedávnem prefekt kongregace pro ekumenismus kardinál Kurt Koch k případnému novému liturgickému hnutí, které by docílilo ke kýžené reformě reformy a vypořádání se s hermeneutikou diskontinuity v současné katolické liturgice. Vzhledem k tomu, že mnoho katoliků dnes vnitřně odpadá od nauky církve a mnozí berou současný ritus jako normální, je o to těžší uskutečnit nyní tak velkou obrodu v církvi a je proto nutné začít znovu otevírat knihy, poučovat věřící na katechezi, co je to posvátná liturgie, proč Kristus ustanovil eucharistii, která je jejím vrcholem a co z toho plyne pro nás, když se zúčastníme naplno mše svaté. Doufám, že ke snaze chápat liturgii nejen rozum, ale i láskyplnou vírou v Boha přispěje částečně i tento blog. Jelikož už existuje v našem prostředí množství webů s problematikou mše sv. a tzv. tridentské mše, tak jsem se rozhodl, že je o to více nutné se zaměřit na současný ritus, který se od roku 2007 nazývá řádnou formou římského ritu a předložit čtenářům v co největší šíři kompletní historii vzniku a vývoje nového mešního řádu - nové mše, která se slaví v našich kostelích od prosince roku 1969 s náhledem a kritikou ze strany tradičního katolicismu a snahou o nalezení správného východiska.
Zlé jazyky tvrdí, že Liturgické hnutí usilovalo o vše, co máme dnes - koncelebraci kněží, aktivní účast věřících, přímluvy, mši v národním jazyce. Něco z toho pravda je, něco však také ne. Liturgická reforma, která se uskutečnila pod vedením Rady pro aplikaci konstituce o posvátné liturgii ustanovené Druhým vatikánským koncilem byla totiž vskutku antihnutím, které namísto plné obnovy liturgie vedoucí k uskutečnění "jara v církvi" vedla jen k profanizaci sakrálních prostor, vzestupu sekularizace a hromadnému odpadu věřících, jakého jsme dnes svědky. V tomto směru vyzval před nedávnem prefekt kongregace pro ekumenismus kardinál Kurt Koch k případnému novému liturgickému hnutí, které by docílilo ke kýžené reformě reformy a vypořádání se s hermeneutikou diskontinuity v současné katolické liturgice. Vzhledem k tomu, že mnoho katoliků dnes vnitřně odpadá od nauky církve a mnozí berou současný ritus jako normální, je o to těžší uskutečnit nyní tak velkou obrodu v církvi a je proto nutné začít znovu otevírat knihy, poučovat věřící na katechezi, co je to posvátná liturgie, proč Kristus ustanovil eucharistii, která je jejím vrcholem a co z toho plyne pro nás, když se zúčastníme naplno mše svaté. Doufám, že ke snaze chápat liturgii nejen rozum, ale i láskyplnou vírou v Boha přispěje částečně i tento blog. Jelikož už existuje v našem prostředí množství webů s problematikou mše sv. a tzv. tridentské mše, tak jsem se rozhodl, že je o to více nutné se zaměřit na současný ritus, který se od roku 2007 nazývá řádnou formou římského ritu a předložit čtenářům v co největší šíři kompletní historii vzniku a vývoje nového mešního řádu - nové mše, která se slaví v našich kostelích od prosince roku 1969 s náhledem a kritikou ze strany tradičního katolicismu a snahou o nalezení správného východiska.
